Letos, v srpnu 2025 vydal Nejvyšší soud přelomové rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1368/2024 týkající se povinnosti evidujících osob uvádět údaje o totožnosti skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů. Nejvyšší soud tímto rozhodnutím navázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie, který ve spojených věcech „WM a Sovim“, a uzavřel, že zpřístupnění osobních údajů skutečných majitelů široké veřejnosti je nepřiměřeným zásahem do práva na respektování soukromého života a práva na ochranu osobních údajů zaručených Listinou základních práv EU.
Podle tuzemské právní úpravy, zákona o evidenci skutečných majitelů (dále „ZESM“), musí právnické osoby a svěřenské fondy (dále jen „povinné osoby“) do evidence skutečných majitelů zapisovat údaje o svých skutečných majitelích – fyzických osobách. Ministerstvo spravedlnosti pak uvedené údaje zpřístupní komukoliv v rozsahu jejich jména, státu bydliště, roku a měsíce narození, státního občanství, jakožto i další údaje stanovené tímto zákonem. Důsledkem nesprávného nebo chybějícího uvedení těchto údajů je vznik nesrovnalosti, jejíž náprava může být v nejzazším případě vymáhána soudně v řízení o nesrovnalosti.
Celkově se jedná o implementaci tzv. AML směrnic, která však nyní v části zpřístupnění údajů široké veřejnosti byla Soudním dvorem Evropské unie prohlášena za neplatnou pro rozpor s výše zmíněnými právy dle článků 7 a 8 Listiny základních práv EU. Do českého právního řádu se však tato změna zatím nestačila promítnout.
Nejvyšší soud na tuto situaci zareagoval předmětným usnesením, ve kterém vyhověl dovolateli, který namítal rozpor české právní úpravy s Listinou základních práv EU. Soud v této věci v souladu s unijním soudem uvedl, že v důsledku splnění povinnosti uvést platné údaje o skutečném majiteli dochází k zasažení do práv skutečných majitelů garantovaných Listinou základních práv EU. Jelikož je tento stav vyvolaný nečinností českého zákonodárce, který dosud nestihl zareagovat na změnu unijního práva, nelze jej klást k tíži evidujícím osobám ani jejich skutečným majitelům. Nově tak chybějící údaje v evidenci skutečných majitelů nelze považovat za nesrovnalost podle ZESM a stát nesmí nutit evidující osoby pod hrozbou sankce své skutečné majitele do evidence zapisovat (toto rozhodnutí se ale netýká a nemá žádný vliv na omezení vyplývající ze zákona ohledně vyplácení dividend či hlasování na valných hromadách apod.).
Pokud by byla nadále evidence skutečných majitelů bez dalšího přístupná komukoliv z řad široké veřejnosti, ztratily by povinné osoby motivaci své skutečné majitele do evidence uvádět a evidence by tak v konečném důsledku ztratila svůj význam.
V návaznosti na soudní rozhodnutí se Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo, po vzoru jiných členských států Evropské unie, o znepřístupnění evidence skutečných majitelů široké veřejnosti, a to od 17. 12. 2025. Jelikož i připravovaná 6. AML směrnice počítá se znepřístupněním těchto údajů v dosavadním rozsahu, bude nutné tyto změny promítnout i do ZESM.
Ministerstvo spravedlnosti si od omezení přístupu k evidovaným informacím slibuje především zachování účelu evidence, neboť již nebude nadále docházet ke kolizi do základních práv, ale zároveň také obnovení zákonem předvídaných postupů a sankcí v případě neplnění povinností, které za současné situace nemohou být uplatňovány, jak již bylo zmíněno výše, například zahájení řízení o nesrovnalosti.
Závěrem je vhodné zmínit, že přístup k informacím o skutečných majitelích v nezměněném rozsahu budou mít nadále orgány veřejné moci a povinné osoby dle AML zákona, mezi které patří například banky, advokáti, realitní zprostředkovatelé, auditoři nebo daňoví a účetní poradci. Osoby z řad široké veřejnosti budou nově, podle chystané novely, muset podávat žádost k soudu, ve které však budou muset oprávněný zájem na získání těchto informací prokazovat.
