Členové představenstva akciové společnosti se nemohou jmenovat jednateli dceřiné společnosti. Rozhodl o tom německý Spolkový soudní dvůr (BGH), čímž vyřešil otázku, která byla po dlouho dobu v německém obchodním právu sporná. Představenstvo akciové společnosti v zastoupení jeho dvou členů zmocnilo advokáta k podání návrhu pro vznik společnosti s ručením omezeným. Rejstříkový soud však odmítl její zápis bez dalšího provést, a to z důvodu překážky na straně statutárního orgánu „vznikající“ společnosti.
Jednateli se totiž měly stát osoby, které již byly statutáry v mateřské akciové společnosti. Rejstříkový soud proto požadoval doložení souhlasu kontrolního orgánu mateřské společnosti (tj. dozorčí rady) se jmenováním členů představenstva do funkcí jednatelů dceřiné společnosti. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Odvolací soud však rozhodnutí prvostupňového rejstříkového soudu potvrdil.
Nakonec výše uvedení členové představenstva podali dovolání. BGH potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, čímž dovolatelům vyhověl, avšak toliko formálně:
Jednatelská funkce v dceřiné společnosti by mohla ohrožovat zájmy mateřské společnosti, jejíž zájmy jako její zástupci naopak měli členové představenstva chránit: Je tedy nutné aplikovat v německém občanském právu obecně platný zákaz střetu zájmů a zejména zákaz jednání zástupce za dva subjekty.
Ustanovení o schválení jednání představenstva dozorčí radou akciové společnosti se týká jednání společnosti, jíž je součástí. Tato podmínka splněna nebyla, když dozorčí rada by rozhodovala o schválení jmenování jednatelů dceřiné společnosti, což není přípustné.
Výjimka z ustanovení o střetu zájmu mezi zástupcem a zastoupeným – mateřskou a dceřinou společností v tomto případě – navzdory tomu, že společnost zakládal a jednatele jmenoval zmocněnce mateřské společnosti, musí být udělena na úrovni mateřské společnosti jinými fyzickými osobami, než jsou budoucí jednatelé. BGH v tomto případě navrhl jako řešení třetího člena představenstva společně s prokuristou jako osoby oprávněné výjimku ze střetu zájmů zmocněnce zbylým dvou členům představenstva udělit.
V českém právu upravuje zákaz výkon funkce člena statutárního orgánu ve více společnostech zákon o obchodních korporacích. Ten se vztahuje toliko na právnické osoby s obdobným výkonem předmětu společnosti. Člen statutárního orgánu je ze zákazu konkurence vyjmut, jestliže totožnou nebo obdobnou funkci (např. prokuru) vykonává v jiné společnosti v rámci koncernu, jelikož se nepředpokládá, že by to odporovalo povinnosti loajality k mateřské společnosti. Jako výjimku dále lze chápat situaci, kdy členovi statutárního orgánu totožný výkon funkce v jiné společnosti schválí nejvyšší orgán (tj. všichni společníci). Konečně třeba dodat, že zákaz výkonu funkce mohou od zákona odlišně upravit (tj. zúžit i rozšířit) jednak stanovy, jednak smlouva o výkonu funkce.
Domníváme se, že by se zákaz konkurence spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu ve více společnostech dle českého právního řádu na daný případ neuplatnil. Muselo být prokázáno, že předmět činnosti dceřiné společnosti se podobá té mateřské a nejedná se o koncern. Dle německého práva je totiž koncern založen buď smlouvou nebo rozhodnutím společníků mateřské společnosti o vzniku dceřiné společnosti. České právo však pod slovo koncern zahrnuje jakýkoli silnější vliv jedné společnosti na druhou ohledně jejího rozhodování, přičemž toto pojetí je mnohem širší než v německém právu. Lze tedy dovodit, že v českém právním prostředí by bylo jednání výše uvedených členů statutárního orgánu legální, jelikož by byli statutáry více společnosti v rámci koncernu. Střet zájmu je posuzován až zpětně v posuzování jednání dle zásady nutnost jednat s péčí řádného hospodáře.
