Na začátku letošního roku se Nejvyšší soud USA potýkal rovnou se dvěma případy žalob proti gigantům internetu. Jedná se o případy Gonzalez versus Google a Twitter versus Taamneh. V obou případech internetové giganty žalovaly rodiny obětí teroristických útoků za šíření propagandy terorismu a Islámského státu.
Obě kauzy stojí na odpovědnosti technologických společností za materiály zveřejněné na jejich platformách jejími uživateli. V případě společnosti Google, konkrétně na platformě YouTube, jde o doporučení videa teroristické skupiny Islámský stát na základě přednastaveného algoritmu podobného obsahu. Obdobná je kauza, ve které figuruje společnost Twitter, která na základě algoritmu doporučovala videa teroristické organizace.
Zákon zvaný Communications Decency Act z roku 1996 však chrání žalované společnosti před obdobnými žalobami. Ten ve svém paragrafu 230 zbavuje provozovatele webových stránek odpovědnosti za uživateli nahraný obsah.
V obou případech Nejvyšší soud USA ochranu provozovatelům internetových stránek a zprostředkovaně svobodnému šíření informací zachoval.
V rámci EU můžeme obdobnou právní úpravu nalézt ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535. V České republice jsou povinnosti plynoucí z dané směrnice zakotveny v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů. Na základě tohoto zákona mohou provozovatelé webových stránek nést odpovědnost za obsah vložený uživateli, ale jen v případě, že mohli vědět o jeho protiprávnosti. Zákon však současně stanoví, že poskytovatelé nemají povinnost aktivně kontrolovat vložené informace, nebo vyhledávat protiprávní obsah.
