Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2014, č.j. 21 Cdo 2114/2013
Je důležité upozornit, že i pokud zaměstnanec konal jinou činnost, než která spadá do vymezení jeho pracovních úkolů, je možné, aby si způsobil pracovní úraz, za který je zaměstnavatel objektivně odpovědný (odpovídá za škodu, která se přihodí i bez jeho zavinění).Za pracovní se proto považuje také úraz, který zaměstnanec utrpěl při výkonu jiné činnosti, než patří do jeho pracovních povinností, konal-li tuto činnost na příkaz zaměstnavatele. Plněním pracovních úkolů je rovněž činnost, kterou zaměstnavatel konal na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, jakož i činnost konaná z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, vše za předpokladu, že šlo o činnost konanou pro zaměstnavatele. Pro závěr, zda taková činnost je plněním pracovních úkolů, nejsou významné motivy či pohnutky zaměstnance (vzdálenější předpoklady a představy, z nichž zaměstnanec vycházel), ale to, zda se jednalo - vzhledem k činnosti, při níž došlo k úrazu - z hlediska věcného (vnitřního účelového), místního a časového objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele.
