Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. ledna 2015, č.j. 21 Cdo 403/2014
V případě, že zaměstnanec není z vážných důvodů (např. nemoc) schopen se dostavit k zaměstnavateli pro výplatu a nedohodl-li se se zaměstnavatelem jinak, má zaměstnavatel povinnost takovému zaměstnanci výplatu dodat na poslední adresu zaměstnance, která mu je známa. Z původního, tzv. výběrného dluhu, se tak stává dluh tzv. donosný. Zaměstnavatel je za těchto okolností povinen mzdu zaslat v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí takovému zaměstnanci.
