Zranění na podnikové sportovní akci nemusí být vždy pracovním úrazem. Zaměstnavatelé tedy nenesou vždy negativní následky případného (pracovního) úrazu. K tomuto závěru došel před několika měsíci ve svém rozhodnutí německý soud, který navázal na svůj již dříve obdobně formulovaný závěr.
Aby se jednalo o pracovní úraz, muselo by k němu dojít buďto na firemní společenské akci či při firemním sportu. Německý soud se ve svém rozhodnutí mimo jiné zaobíral jednotlivými znaky, které by firemní akce či firemní sporty měly vykazovat, aby bylo možné následně pojednávat o pracovním úrazu. Jedním ze stěžejních znaků je pravidelnost a kompenzační účel podpory zdraví těchto akcí. Dle názoru soudu by měla být z těchto akcí patrná i podpora soudržnosti společnosti, kterou by konání těchto akcí mělo sledovat. Dalším znakem je mimo jiné i to, zdali je účast na akci pro zaměstnance dobrovolná a pro jak velkou část zaměstnanců se jeví takováto akce jako zajímavá a atraktivní. Soud dále přihlédl i k tomu, zdali je zaměstnavatel samotným pořadatelem akce a zdali je možná účast i zaměstnanců jiného zaměstnavatele.
Ať už se tedy jedná o úraz na firemním fotbalovém utkání či závodu na kolečkových bruslích pořádaného zaměstnavatelem, je vždy na místě posoudit jednotlivé okolnosti daného případu a porovnávat, zdali samotná akce má veškeré znaky, které by dle názoru německého soudu měla vykazovat. Je na místě myslet i na to, že tento výčet je toliko demonstrativního charakteru, a proto není možné vždy s jistotou dopředu stanovit, zdali se jedná o firemní akci a případný pracovní úraz.
Dle českého práva je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů. Nezbytným předpokladem je tedy příčinná souvislost mezi vznikem škody či újmy a plněním pracovních úkolů, přičemž dle názoru Nejvyššího soudu ČR se například v případě teambuildingových akcí nebere v potaz formální označení dané akce, ale vlastní obsahová náplň činnosti, při které zaměstnanec úraz utrpěl. Nejvyšší soud ČR dále vymezil teambuilding jako činnost, která sleduje intenzivní a záměrné budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovního týmu. Stejně jako německé soudy pracoval i Nejvyšší soud ČR s dalšími kritérii, kterými jsou například to, zdali je účast na předmětné podnikové akci dobrovolná a zdali se akce koná v pracovní době.
Lze tedy dospět k názoru, že jak německé, tak i české soudy přistupují k řešení pracovních úrazů na podnikových sportovních (teambuildingových) akcí obdobně, a ne každá akce nabízená zaměstnavatelem vede k jeho odpovědnosti za pracovní úraz.
