Dne 19. června 2026 nabyly účinnosti nové podmínky pro všechny online prodejce, kteří uzavírají smlouvy se spotřebiteli prostřednictvím internetu. Nové nařízení vlády, které reagovalo na evropskou směrnici, přineslo podnikatelům další povinnosti a spotřebitelům ještě jednodušší možnost odstoupit od smlouvy.
Klíčovou novinkou se stala povinnost zavést v online rozhraní speciální „tlačítko pro odstoupení od smlouvy“, po jehož využití musí spotřebitel obdržet automatické potvrzení o odstoupení. Jelikož byli podnikatelé povinni o této možnosti zákazníky informovat, stát současně poskytl závaznou právní formulaci určenou k začlenění do obchodních podmínek a předsmluvních informací. Prodejci, na které se nová povinnost vztahuje, tak museli upravit nejen své webové stránky, ale také veškeré informační texty určené zákazníkům.
Cílem nové právní úpravy bylo především předcházet sporům vznikajícím v důsledku nedostatečného nebo nesprávného poučení spotřebitelů. Současně s povinným tlačítkem proto právní předpis stanovil i konkrétní formulaci, kterou bylo nutné doplnit do informačních dokumentů. Text přesně vymezil, kde zákazník tlačítko nalezne a jakým způsobem mu podnikatel potvrdí přijetí odstoupení od smlouvy, včetně data a času jeho doručení.
Konkrétně se jednalo o následující text:
„Můžete rovněž odstoupit od smlouvy online na [vložte internetovou adresu nebo jiné vhodné vysvětlení toho, kde lze tlačítko nebo obdobný ovládací prvek pro odstoupení od smlouvy nalézt]. Využijete-li této možnosti, bez zbytečného odkladu Vám potvrdíme přijetí prohlášení o odstoupení od smlouvy v textové podobě (například prostřednictvím elektronické pošty), včetně jeho obsahu a data a času jeho odeslání.“
Vzhledem k tomu, že nařízení nabylo účinnosti již 19. června 2026, měli provozovatelé e-shopů a dalších online platforem jen omezený čas na uvedení svých webových stránek, obchodních podmínek a informačních dokumentů do souladu s novými požadavky. Ti, kteří změny neprovedli včas, se vystavili riziku porušení zákonné informační povinnosti, což mohlo vést nejen k uložení sankcí ze strany dozorových orgánů, ale také k oslabení jejich postavení v případných sporech se spotřebiteli.
